O knize: 1996 / „... Hyeny v noci vyly. Borodinovi běhal mráz po zádech: věřil, že hyeny jsou něco z Gehenny, z pekelného podsvětí. Hroši těžce pracovali ve vodě a dělali stopy na pobřežních mýtinách. Fomin při pohledu na hluboké důlky se poškrábal na bradě: "Zatloukají se jako hromádka..." Volavky stály otupělé mezi lekníny; Jegor Petrovič se nemohl rozhodnout, kdo je půvabnější - ptáci nebo květiny... A Lev Semenovič Tsenkovskij trpěl tím, že hejna kobylek ohlodávala listí nádherných stromů... A všichni čtyři se smáli, až plakali, když obyvatelé některá vesnice ukázala, jak se chytají opice, metoda byla směšně jednoduchá. V lesním houští stál džbán s opojným nápojem. Opice přiběhly v davu, tlačily a vyceňovaly zuby a padaly do džbánu. A pili. Páni a pili, opilci! Pak dováděli a chlubili se, pak usnuli a v těchto chvílích vypadali velmi podobně jako ti, kteří pocházeli z opic. Myslivci v klidu nacpali opilce do pytlů. Ples skončil, papoušci se posmívali ve větvích, ale šplouchání hrochů v řece, vytí hyen, zatracené kobylky, opilé opice - všechno bylo nic ve srovnání s řevem nočního lva.. …»